Jaké to je v NEšKOLE?
- Chceme vytvořit pro děti prostor, kde se budou cítit dobře a v bezpečí a kde se budou moci rozvíjet a růst co nejpřirozeněji.
- Věříme, že děti se vše potřebné naučí samy, pokud k tomu budou mít vhodné prostředí a nebudou stresovány písemkami, hrozbami a tresty. Chceme, aby NEšKOLA byla místem, kde se děti scházejí, aby trávily čas spolu a sdílely zážitky a objevy, které je zajímají a vzrušují.
- Na základě našich zkušeností a na základě zkušeností ze svobodných škol, které fungují už od 20. let 20. století, jsme přesvědčeny, že děti nepotřebují výuku, jak ji chápe klasická škola. Potřebují láskyplné, různorodé a motivující prostředí, které mohou vytvořit pouze lidé, kteří rádi tráví čas v jejich společnosti a těší je pozorovat a být k dispozici rostoucím a vyvíjejícím se osobnostem.
- V NEšKOLE chceme umožnit dětem trávit čas ve společnosti různě starých dětí i dospělých. Chceme, aby byla místem setkávání, mluvení, konání, žití. Děti se neučí pouze od dospělých, učí se mezi sebou, od sebe samých. Učí se o sobě i o jiných, o tom, jak funguje svět, vztahy, život. Je to nekončící proces, který je radost pozorovat, ponecháme-li dětem jejich svobodu.
- Míst k učení je mnoho. Vlastně celý svět. Čím různorodější svět děti poznají, tím více pochopí o jeho fungování, tím tolerantnější budou k odlišnostem, i proto chceme využívat širokou nabídku muzeí, galerií, památek, knihoven, přírody.
___________________________________________________________________
Z čeho vycházíme a jak to u nás bude konkrétně vypadat, neboli FAQ :-)
Co je to unschooling?
Unschooling je pro nás velmi inspirativní cesta. Je to něco jiného, než klasické domácí vzdělávání, kdy se dítě učí doma s rodiči. Kdy si pravidelně sedá k učebnicím a sešitům a postupuje podle stanoveného plánu. Unschooling vychází z myšlenky, že nejlepší je nechat vše na dítěti. Dítě samo nejlépe ví co chce, co ho zajímá, věnuje se věcem natolik, nakolik je schopné je chápat. Dítě tedy vede dospělého, který je tu samozřejmě s ním, odpovídá na otázky a připravuje prostředí tak, aby bylo pro dítě podnětné. Pokud chcete vědět víc o tom, jaká byla ta naše cesta, přečtěte si v sekci „O nás“.
Takže dítě si v podstatě dělá co chce? Co když nebude chtít dělat nic?
Zní to jako utopie? Bude dítě samo od sebe něco chtít, pokud ho nebudeme motivovat odměnami nebo mu prostě říkat, co je třeba udělat a jak? Pokud mu nebudeme zadávat úkoly a následně je vyhodnocovat? Většina lidí bohužel věří, že to tak je. Tak dlouho dětem říkáme, co mají a musejí, až samy přijmou tenhle model. Ale nebylo to tak vždy. S úplně malým dítětem je pro nás tak nějak přirozené nechat to na něm - počkáme, až samo začne chodit, mluvit ho také neučíme podle stanoveného plánu. Nikdo si nemyslí, že dnes je vhodné naučit se slovo táta, zítra pes, a pak to pěkně spojit s nějakým slovesem. Přirozeně se přizpůsobujeme dítěti, mluvíme s ním pomalu, vybíráme jednodušší slova, často je opakujeme. Ale dítě se naučí mluvit, ať už to vše děláme vědomě, nebo nevědomě. Samo potřebuje mluvit, aby se s námi dorozumělo. To živí jeho vnitřní motivaci. Tento princip se dá přenést na jakoukoli jinou oblast učení.
Ale některé dovednosti a znalosti přeci musí mít, nějaký celkový přehled, který se na školách vyučuje...
Dnes už vědci uznávají fakt, že vnitřní motivace je pro učení hlavní hnací motor. My ale podléháme myšlence, že dítě by v určitém věku už mělo něco znát, něco dělat, nějak se chovat. A tak ho tomu začneme vyučovat. Mnohdy je to velmi těžké, vymýšlíme nové a nové metody, jak „to do dětí dostat“. Nakonec to přinese i výsledky a my jsme přesvědčení, že kdybychom takto dítěti „nepomohli“, samo by se to nenaučilo. Zvlášť v situacích, kdy to bylo tak obtížné. Vidíme, že dítě samo nechtělo. My jsme se přece museli velmi snažit, abychom ho přiměli dělat to, co jsme si vymysleli. To je pro nás důkaz, že se nemůžeme spolehnout na dítě a jeho zájem. Ale kdybychom měli vnitřní odhodlání uvěřit dítěti, že až přijde ten pravý čas, bude ho to zajímat a bude se učit s radostí, pochopili bychom, jak to může fungovat jinak. Důvěra v dítě je tedy základním kamenem unschoolingu - a nejen unschoolingu, ale i naší filosofie v NEšKOLE.
Co když bude chtít jen sedět u televize, u počítačových her?
Dítě se bude s velkou pravděpodobností chtít zapojit do toho, co dělají lidé kolem něj. Je tedy i na dospělých, aby nabízeli alternativu ke sledování obrazovky. Prostředí můžeme do značné míry ovlivnit. To, s jakými lidmi se bude potkávat, kde si bude dítě hrát, jaké podněty budeme nabízet, je i na nás. Pak nás nemusí děsit, že bude jen znuděně sedět u televize, protože nebude.
Jak jinak to tedy funguje?
Ve chvíli, kdy se rodič nechá vést zájmem dítěte, vidí, jak se vše děje přirozeně. Nejde jen o to, nic dítěti nevnucovat, ale také o to, všímat si co dělá a poslouchat, co nám říká. A rozvíjet to, co je právě v zorném úhlu dítěte. Samozřejmě, že to klade na rodiče větší nároky, jde o jejich čas a energii. Je to něco jiného, než dítě poslat do školy a doufat, že ho tam naučí, co je potřeba. Zároveň to pomáhá budovat pevný vzah mezi rodiči a dětmi založený na důvěře a zájmu o druhého.
Dobře, ale co ty základní vědomosti a co třeba čtení a psaní, ty se přeci musí naučit.
Když to necháme na něm, co když ho to nebude nikdy zajímat? Nebo co když ho to bude zajímat, ale já ho to nedokážu naučit? Vzpomeňte si opět na chůzi a mluvení. To jste taky zvládli. A dítě chtělo. Je pravda, že některé děti se naučí psát později než v šesti, sedmi letech, ale ve chvíli, kdy pocítí skutečný zájem, dokáže se dítě naučit číst celkem samo a překvapivě rychle. Nemusíte mít strach, že neznáte správnou metodu, jak ho učit číst. Zná ji vaše dítě a povede vás.
Takže dítě je většinu času s rodiči? Nebudou mu chybět interakce s dalšími dětmi?
Neznamená to, že dítě nebude chodit mezi děti, že by nemělo chodit na žádné kroužky, a že má být neustále s rodiči. Když rodič naslouchá dítěti, nebude uvažovat tak, že pokud dítě něco nechce nebo neumí, je to vina školy (školky, učitelky) že ho to nenaučila. Když uvidí zájem dítěte, budou oba společně hledat možnosti, jak ho následovat a rozvíjet, třeba i chodit na kroužek. Také hraní se sousedovic dětmi nebo dětmi přátel nabízí množství sociálních vazeb. Pro někoho pak může být řešení komunitní škola, jako je ta naše. U nás dítě nemá žádnou povinnost chodit do NEšKOLY každý den. Může se přizpůsobit tomu, co vyhovuje celé rodině.
Jak to tedy bude v NEšKOLE ? Co tam budou děti dělat?
Úplně přesně to říct nelze. Děti ještě všechny ani osobně neznáme. Necháme na dětech, co je bude zajímat a budeme to rozvíjet. Cílem je nabídnout dětem v domácím vzdělávání možnost stýkat se pravidelně se skupinou dalších dětí, něco spolu tvořit a hlavně si to všichni užívat. Chceme pro děti radostné, bezpečné prostředí, kde se budou přirozeně učit být spolu, mluvit spolu, vycházet spolu. A přitom se toho dozvídat spoustu o světě kolem sebe a také o sobě.
Takže „učitelka“ si uvaří kafe, dá si nohy na stůl a bude se dívat, jak si děti hrají?
Tak to asi ne. Chtěli bychom si postupně s dětmi vytvořit určitý časový rámec dne, například: ráno si spolu vždy sedneme a probereme, co bychom chtěli dnes dělat. Na oběd se sejdeme u jednoho stolu, po obědě si budeme třeba číst. Může to být ale i jinak, podle toho, jak nám to bude všem vyhovovat. Rozhodně chceme děti inspirovat, přinášet jim různé knihy, nápady na činnosti, které jim ukážeme a nabídneme. Co a jak se s čím dá dělat a kde se dozvědět víc o tom, co je zajímá. Ukazovat jim hry, techniky, možnosti.
Budeme hodně venku, máme velkou zahradu, takže se naučíme i dost o pěstování, možná budou slepičky, třeba si troufneme i na další zvířata. Také bychom nechtěli být pouze na jednom místě, ale zjistit, jaké jsou možnosti v blízkém okolí, jezdit do Prahy, Mělníka na zajímavé akce a události. Nebo jen tak objevovat blízké okolí. Časem bychom chtěli s dětmi pracovat na projektech, které si sami vytyčíme. Chceme je vést ke spolupráci mezi sebou, k zájmu nejen o sebe sama, ale o své kamarády, o okolí, o to, co se děje. Chceme, aby děti věděly, že jsou věci, které mohou samy ovlivňovat, že se mohou podílet na občanském životě. A občas si k tomu uvaříme kafe a dáme nohy na stůl a budeme se dívat, jak si děti hrají :-)
___________________________________________________________________
Další upřesňující informace o provozu NEšKOLY:
- Při péči o děti se budeme střídat převážně my tři, Kristýna, Šárka a Zdeňka. V začátcích budeme přítomny všechny, abychom si ustálily denní rámec a rituály. Časem ale bude s dětmi většinou jen jedna z nás. Budeme rády za jakékoli zapojení rodičů dětí nebo kohokoli dalšího, bude-li to v duchu NEšKOLY. Uvažujeme o zavedení jenoho dne v týdnu, kdy by se mohli rodiče střídat s nabídkou, co chtějí pro děti zorganizovat nebo prostě jen přijít pomoci. Bude jistě možné dohodnout se i na jiné dny.
- Děti budou moci přicházet a odcházet kdykoli mezi 8 a 16 hodinou. Jeden den v týdnu bude pravděpodobně jen dopolední program.
- Za celotýdenní docházku vybíráme příspěvek ve výši 3 000 Kč za měsíc. Na ostatním se lze dohodnout. Obědy se budou platit zvlášť. Dvě maminky uvažují, že by pomohly s vařením obědů, jinak je situace zatím otevřená.
- V současné době máme „slíbeno“ 6 dětí ve věku: 5, 5, 6, 7, 7, 8 let, další se rozhodují :-)
- NEšKOLA začne plně fungovat od září 2014. Během prázdnin pokračujeme v občasném setkávání se zájemci (většinou jednou týdně) a otevíráme některá odpoledne pro děti.
Pokud byste se chtěli přidat nebo se jen přijít podívat, neváhejte nás kontaktovat.